Liga Mistrů

Šipkařská etiketa

Je čas, abychom se společně podívali na jedno velmi důležité téma. Během několika posledních měsíců jsem byl svědkem, jak se někteří šipkaři chovali způsobem, který nemá se šipkami nic společného. Existuje mnoho věcí, kterými se snaží hráči na sebe upozornit a dělat „zábavu“. Často se sice stává, že jsou některé tyto snahy ostatními hráči oceňovány, ale v mnoha případech hraničí se sportovním chováním. Rozhodně nechci šipkařům bránit v tom, aby se bavili. Na druhou stranu ale většina lidí přichází kvůli hraní šipek samotných. A já chci zabránit některým hráčům v tom, aby jim tuto skvělou hru kazili.

Kde je? Po vyhlášení vašeho zápasu musíte hledat svého soupeře. Dokážu pochopit, že nemůžete být k dispozici vždy okamžitě. Kupujete si například pití nebo využíváte toalety. Co mě ale skutečně dokáže rozčílit je když po několikanásobném vyhlášení zápasu strávíte pět až deset minut hledáním soupeře. A když ho konečně naleznete, podívá se na vás rozpačitým pohledem a zeptá se: „Skutečně už chceš hrát? Dej mi pár minut a já přijdu.“ Toto nejen frustruje soupeře, ale hlavně zpomaluje celý turnaj. Některé velké turnaje mají velmi nabitý program, který se jen těžko dodržuje. A čekání na soupeře pouze tento problém prohlubuje.

Hlasitá pusa. Nemůžete tu osobu přehlédnout. Můžete ji slyšet z druhé strany hrací místnosti. Tato osoba má tajuplnou schopnost křičet na celou místnost, když někdo jiný má rozhodující hod. Vím, že se musíte naučit ignorovat vaše okolí, ale něco se již nezaznamenat nedá. Dokáži pochopit nepozorné chvilkové projevení emocí. Ale primitivní křik z plných plic může být nepříjemný narušením soustředění ostatních hráčů.

Temperament. Tato osoba ze sebe po špatném hodu vypouští řadu velmi hlasitých soběnadávajích prohlášení. A k ještě většímu zhoršení situace tento šipkař místo toho, aby šel k terči a vyndal šipky, začíná provádět na házecí čáře podivný kmenový tanec jako by se zbláznil. Kromě toho, že to zdržuje hru na vašem terči, může takovýto projev velmi rozptýlit soustředění hráčů házejících na vedlejších terčích.

WOOOOOOO! Nedávno jsem měl spoluhráče, který toto řekl ve chvíli, kdy stál dvě stopy za osobou, která právě házela. Požádal jsem ho, aby ztlumil hlas, když ostatní hrají. Vím, že mu stejnou věc říkalo přede mnou již větší množství šipkařů. Pomalu to ten den docházelo do situace, kdy naši soupeři nebyli skoro schopni hrát, protože můj partner pokaždé stál nejdále půl metru od házejícího hráče a každý jeho druhý hod provázel vyřknutím: „WOOOOO!“. To všechno mě vedlo k těžkému rozhodování, jestli mám zůstat a pokračovat s ním a jeho směšností dál nebo se nějakým způsobem z turnaje vypařit. Posledním hřebíčkem do rakve bylo, když můj spoluhráč „nešťastnou náhodou“ drkl do soupeře, který se právě snažil zavřít D15. Jelikož to byl softový turnaj, nebyla žádná možnost, jak vzít hod zpět. Proto jsem se rozhodl jim hru přenechat. To se samozřejmě mému spoluhráči nelíbilo, ale byl tolikrát varován, aby zůstával od hrajících lidí dál, že jsem na to nebral ohled. V tu chvíli jsem ztratil jakoukoliv chuť po vítězství a v turnaji jsem skončil. Možná to nebylo vůči mému spoluhráči úplně fér, ale rozhodně pro celý průběh turnaje to byla ta nejlepší věc, kterou jsem mohl udělat.

Hej, slyšel jsi již o tomhle … Jedná se o podobnost s předchozím odstavcem. Někdo stojí na lajně a začíná házet. Soupeř na něj začne mluvit a konverzace pokračuje i přes snahu toto tlachání ignorovat. Někdy to může trvat celý leg nebo i zápas.

Nejdřív pij a potom házej. Nesnažím se zastavit konzumaci alkoholických nápojů během zápasů. Rád si dám pár piv stejně jako ostatní hráči. Ale když se někdo opije tak, že skoro nemůže stát na házecí čáře, není to potom již vůbec o šipkařské hře. Dokonce se může jednat i o bezpečnost. Během mé kariéry jsem zatím viděl 3 zapisovatele „postřelené“ šipkařem, který byl tak opilý, že skoro neviděl na terč. Naštěstí se ani jednou nejednalo o vážnější zranění, ale rozhodně to mohlo dopadnout mnohem hůře. Většinou tito hráči argumentují tím: „Budu hrál líp, slibuji..“ a jdou si dát další drink.

Jsem si jist, že existuje mnohem více příkladů, kdy lidé udělají nebo řeknou něco, co může pokazit celý šipkařský večer. Není to proti tomu, aby se lidé bavili, ale někde se musí nakreslit pevná čára, přes kterou se nesmí překročit. Zde je moje osobní šipkařská etiketa, kterou se snažím dodržovat.

Kontrolujte své emoce. Vím, že je někdy těžké potlačit radost z výhry nebo trefení pěkného hodu a naopak zklamání ze špatného. Jakmile skončíte hod, vyndejte své šipky z terče a opusťte herní prostor, čímž umožníte následující osobě hrát bez zbytečného zpoždění.

Ve stejnou chvíli jako váš probíhají i další zápasy. Snažte se omezit oslavy a zklámání na minimum. Jak již bylo uvedeno výše, probíhají současně i jiné utkání. Tudíž pokud se rozhodnete oslavovat, určitě se držte za hrací čárou, abyste nebyli v zorném poli ostatních hráčů a rušili je co nejméně.

Respektujte šipkaře a nechte ho o samotě. Jakmile stojí hráč na čáře, jedná se o jeho území, do kterého nemá nikdo jiný přístup. Týká se to jak mluvení na něj, tak i pouhého vpadnutí do tohoto prostoru. Nechte mu alespoň metr místa.

Nenechávejte své soupeře a partnery čekat. Buďte pořád ve střehu a sledujte, kdy přijde váš další zápas. Vždy máte pár minut na to, abyste si koupili pivo či navštívili toaletu. Nenechávejte to až na poslední chvíli, kdy již máte jít hrát zápas. Dělejte to vždy ve volném čase, který tu vždy je.

Kontrolujte své pití. Nechci vypadat jako partykazič, ale pokud budete nekontrolovatelně a hloupě pít, vaše hra bude strádat. A nejenom to, opilost ovlivní celý váš přístup ke hře a k ostatním. A jakmile se to stane, velmi často začnete porušovat některou s výše uvedených etiket. A může se to dostat až tak daleko, že se stanete velmi neoblíbeným šipkařem.

Tyto základní pravidla nejsou míněna jako omezení zábavy, kterou byste mohli mít. Všechny jsou pouhými vodítky ke zlepšení celého vzhledu šipkařské sportu a šipkařů samotných. Následování těchto pravidel ukáže váš respekt k tomuto sportu a bližním šipkařům. Přesto většina z nás hraje šipky, protože nás to baví. Co dobrého přinese, pokud jedna osoba tuto zábavu pro většinu lidí pokazí svojí směšností? Čím více lidí se bude při šipkách bavit, tím více šipkařů bude. Není to, co vlastně všichni chceme? Aby šipky byly sportem, na který můžeme být všichni pyšní?

zdroj: Lance Kent

Přeložil: Jiří Pauzr