Trenink, trenink, trenink.

Trénink je klíčovým bodem pro zlepšování vaší hry. Jistě jste již slyšeli známé šipkařské rčení: „Tři základní pravidla pro to, abyste se stali dobrým hráčem jsou trénink, trénink a ještě jednou trénink.“

Trénink ale není bezmyšlenkovitým házením šipek do terče po několik hodin a následným automatickým zlepšováním. Atleti mohou získat svaly z neustálého opakování stejných cviků pořád dokola. Šipky ale nejsou stejným vojenským tréninkem, záleží naopak na dovednosti a výdrži. Takže šipkařský trénink je úplně o něčem jiném a tady je pár šikovných rad, jak se do něj pustit.

Frekvence a kvalita jsou důležitější než kvantita.

Jak často a jak dlouho? To je obvyklá otázka, kterou dostávám od šipkařů. Obecná odpověď není samozřejmě zas tak překvapující: Co nejčastěji a co nejvíce.

Ale kolik lidí může házet šipky osm hodin denně? Odpověďí jsou možná profíci a někteří nezaměstnaní, ale těžko někdo jiný. Takže si musíte odpovědět sami – používejte tolik času, kolik můžete a chcete obětovat. Jestli je to osm hodin denně .. skvělé. Jestli jedna hodina .. také stačí.

Jakkoliv dlouhý je tento čas, měli byste ho využít co nejlépe. Jedna hodina intenzivního, uvědomělého a motivujícího tréninku je lepší než osm hodin znuděného zahazování šipek do terče. A jak jste si mohli přečíst v nadpisu této části, frekvence je důležitější než kvantita. Lehký příklad: Hráč X trénuje každou neděli sedm hodin, ale v týdnu na šipky vůbec nesáhne. Hráč Y trénuje každý pracovní den půl hodiny, dvě hodinky si zahází v sobotu a každou neděli si dá od šipek odpočinek. Hádejte, kdo z nich používá svůj čas lépe. ANO, frekvence je více důležitá než kvantita, takže využití času hráče Y je mnohem lepší.

Vyzkoušejte trénovat každý den v týdnu s přestávkou ne delší než jeden či dva dny. I když máte o pracovních dnech pouhých dvacet minut, je to stále dobrý trénink, ale v tom případě byste si měli naplánovat alespoň jedno delší házení na víkend. Řekněme něco přes dvě hodiny, pokud doopravdy stojíte o zlepšování vaší šipkařské kondice. Frekvenční pravidlo může být použito i v rámci jednoho dne. Například je vhodné si zahrát 15 minut během oběda, pokud můžete, a dalších 15 minut večer, když se vrátíte z práce. Německý profík Andre XXX si vždy ráno před odchodem do práce přivstal a dal si dvacetiminutový trénink místo ranní rozcvičky. Není to pro každého (alespoň ne pro mě, protože DOOPRAVDY nesnáším ranní vstávání), ale rozhodně to může pomoci.

Nejenom frekvence, ale i intensita tréninku, je důležitější než kvantita. Váš trénink musí probíhat na stejné úrovni koncentrace jako turnajové zápasy. Jestli-že vaše soustředění během delšího tréninku začíná upadat, dejte si pauzu. Takových patnáct až třicet minut přestávky je fajn. Pauzu byste si měli také dát v případě, že se při tréninku snižuje vaše motivace a také když nejste spokojeni se svou hrou. Je lepší na chvíli přestat a vyzkoušet to za chvíli s novou koncentrací a pozorností. Trénink bez soustředění a motivace je špatný trénink, nikdy netrénujte, pokud na to nemáte náladu. V žádném případě se nesmíte do tréninku nutit. Pokud nechcete, netrénujte. Jestliže ale nemáte chuť si po jednom či dvou dnech přestávky opět zahrát, těžko máte osobnost dobrou na to, abyste se mohli stát dobrým hráčem. Většina jiných sportů vyžaduje sebetrýznění (většinou s cílem získat svaly), ale šipky ne. Šipky jsou hlavně o koncentraci, ne o fyzickém trápení.

Proč je lepší být sám.

Samotářské trénování je mnohem více hodnotné než trénování s přáteli nebo pouhé hraní co nejvíce zápasů. Hraní turnajů je samozřejmě také velmi důležité, ale kdybych měl dát poměr mezi turnajové zápasy a samostatný trénink, byl by asi tak 3:1 ve prospěch tréninku.

Důvody v pozadí nejsou tentokrát tak zřejmé, protože mnoho šipkařů má zkušenosti s tím, že doma o samotě hrají výborně a potom při zápasech naprosto zklamou. Proto si myslí, že se jedná o nedostatek zkušenosti ze zápasů samotných. To je ale nesprávná myšlenka.

Je faktem, že všichni hráči hrají hůře v zápasech než při domácím tréninku. Někdy se tomu dá těžko uvěřit, ale stejný problém mají i velmi známí profíci. A neplatí to pouze u šipek, ale i v řadě jiných sportů. Abychom přiblížili úroveň zápasů co nejvíce úrovni tréninkové, musíme použít sportovní psychologii, protože mentální aspekty zápasu jsou důvodem pro tento fenomén. A pokud jste jedním z mála hráčů, kteří říkají, že hrají lépe v turnajích než při tréninku, má to pouze jeden důvod: Trénujete málo.

Pořád ale není zřejmé, proč je samostatné trénování tak důležité. Jako osobní důvod bych řekl: „Trénink s hráči, nezáleží na tom jestli s lepšími či horšími, vás nutí zvyšovat vaši úroveň nad jejich, ALE trénování o samotě vás nutí zvyšovat váš limit nad svůj a ten může být vyšší než o jakém se vám kdy snilo.“ Takže můžete téměř nekonečně zlepšovat vaši hru pouhým zvyšování vašeho limitu. Nezáleží na tom, jak dobří jste, vždy můžete být ještě lepšími. Žádné přátelské zápasy vám toto neumožní. Abych to řekl přesně – jedinou cestou jak váš dnešní limit předělat na budoucí standard je trénování o samotě.

Správné hry.

Kdykoliv přijde řeč na trénink, vždy téměř okamžitě přijde tato otázka. Odpověď ale závisí většinou na vašich individuálních slabinách.

Mnoho hráčů trénuje neustálým bušením do šedesátky, pak vyzkouší pár dablů a vrací se zpět na šedesátku. To je samozřejmě nesmysl. V mnoha ligových či turnajových zápasech v x01-hrách uvidíte hráče s velmi pěknou střední hrou, ale závěrečným minutím dabla. Pokud nehrajete na profi-úrovni, většina her se rozhoduje až na dablech a ne tak moc během střední hry. Obvyklou slabostí normálních šipkařů je trefování dabla. To samozřejmě znamená, že nejdůležitějším tréninkem pro většinu hráčů pod profi-úrovní je házení dablů v jakékoliv podobě. Pro začátečníky je vhodný rovněž trénink singlů.

Dobrá tréninková hra musí:

Všeobecně zlepšovat vaši přesnost po celém terči.
Být vhodná pro samostatný trénink.
Zaměřovat se na dably a singly pro hry x01 a na trebly a singly pro cricet.
Být vhodnou pro vaši úrověň hry, aby nebyla příliš náročná a frustrující.
Být soutěživá a zábavná.
A nesmí vyžadovat zapisování (jinak se neudržíte v rytmu).

Proto můžeme okamžitě vyřadit házení na šedesátku a stejně tak i samotnou 501, protože je příliš zaměřena na střední hru.

Několik pěkných her vám ukáži později. Nyní bych ale chtěl poukázat na výše zmíněnou soutěživost a zábavnost. To je velmi důležité, protože jak bylo uvedeno již zpočátku, váš trénink musí být motivující. Proto si při trénování musíte dát několik cílů, zvláště pro delší tréninky. Nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je sledování vašeho pokroku. To ale vyžaduje jednu věc, které je ale schopno pouze pár z nás: OBJEKTIVITU.

Nejlepším způsobem, jak si onu objektivitu zachovat, je zapisování vašich výkonů do záznamníku (nebo, jelikož žijeme v tzv. moderní době, do tabulky nebo databáze v počítači). Z tohoto důvodu musí být hry, které při tréninku používáte, nějakým způsobem měřitelné (díky Galileově pohledu na vědu – Měřte, co je měřitelné, a měřitelným dělejte to, co zatím není). Přeloženo do méně vznešeného pohledu to znamená: vaše hry musí mít bodovací systém a pokud nemají, musíte ho vynalézt.

A teď se konečně dostáváme ke hrám, které pro trénink určitě doporučuji:

170

Dobrá hra pro každou úroveň hráčů. Jedná se o pouze zkrácenou verzi 501 a většina z vás ji určitě zná. Podobně jako 501 se hraje 170 s přímým začátkem a dablem na konci. Hra se zaměřuje především na zavírání (dably!) a trošku na střední hru. Je motivující, protože se jedná o největší možné zavření, a zároveň se velmi lehce poměřují výsledky podle počtu použitých šipek. Zahrajte si pár stosedmdesátek a pište si počet spotřebovaných šipek na její zavření. Lehce potom můžete sledovat váš pokrok podle denních průměrů.

Postupka/kolečko/

Skvělá hra hlavně pro začátečníky – házejte singly od jedné do dvaceti a bull nazávěr. Na každé číslo házejte tak dlouho, dokud jej netrefíte, a počítejte počet použitých šipek.

Postupka se může hrát stejným způsobem i na dably či trebly. Pokud se vám nezdá nudná, pak je velmi dobrým tréninkem.

Jednou variantou, kterou já osobně velmi používám, je tato: Na každý trebl od 1 do 20 a bull házím tři šipky. Za zásah singlu si připočítám jeden bod a za trebl tři body. Tato hra je poměrně jednoduchá a zároveň velmi dobrá, protože si projdete celý terč, vyzkoušíte si všechny trebly a vždy se můžete snažit o zisk většího počtu bodů než předtím. Pokud jste začátečník, budete mít váš rekord asi okolo nebo pod 60 body. Pokud se zlepšujete dostanete se na 70 až 80 bodů a nad 100 se dostanou většinou již jen profíci. Tato hra je dobrým tréninkem na trebly, ale bohužel nepřináší nic pro dably (kromě obecného zlepšování vaší přesnosti).

Zavírání

Tato hra vyžaduje trochu více. Začínáte s 60 body a zkoušíte je zavřít třemi šipkami. Pokud neukončíte, máte v příštím hodu o bod méně. Pokud zavřete, posunete se o deset bodů výš, a takto pokračujete, dokud se nedostanete na číslo, které již třemi šipkami nejde zavřít (napište mi, pokud se vám to povede :=)).

Příklad: hod

1: 60 – nezavřel hod

2: 59 – zavřel hod

3: 69 – nezavřel hod

4: 68 – nezavřel hod

5: 67 – zavřel hod

6: 77 – nezavřel
atd. Schválně jak daleko se dostanete. Tato hra je sice méněcenná pro váš zápisník, ale zato soutěživá a motivující. Jediným nebezpečím je to, že v určitých případech vás může frustrovat, takže pokud se to stane, okamžitě se pusťte do jiné hry. Velmi dobrý trénink pro x01 hry a dably.

25

Velmi těžká hra vhodná hlavně pro kvalitní hráče. Začínáte s 25 body a házíte tři šipky na každý dabl od 1 do 20 včetně posledního bullu. Hozené body, pokud dabl trefíte, si připočítáváte a hodnotu dablu, který netrefíte, si odečítáte. Jakmile spadnete na 0, končíte (horší hráči mohou hrát i se zápornými body nebo začínat s číslem vyšším než 25). Pokud se dostanete až k bullu, tak je to s vámi velmi dobré. Myslím si, že existuje jeden stařičký světový rekord s číslem něco málo přes 600 po skončení hry.

Příklad:

hod 1: D1 - 1x -       27 bodů (25 + D1 = 25 + 2)
hod 2: D2 - minul -    23 bodů (27 - D2 = 27 - 4)
hod 3: D3 - minul -    17 bodů (23 - D3 = 23 - 6)
hod 4: D4 - 2x -       33 bodů (17 + 2xD4 = 17 + 2x8 = 17 + 16)

atd.

Skvělá hra pro dobré hráče, velmi dobrý trénink dablů a dobrá soutěživost.

A samozřejmě, každá jiná hra, která vám vyhovuje, je skvělá.

Výše uvedené hry jsou vhodné především pro delší tréninky (1 hodina a více), s malou vyjímkou 170. Tato hra je také velmi užitečná při kratším tréninku. Při něm si také můžete zahrát jednu nebo dvě postupky. Ale všeobecně je lepší vyzkoušet si nejprve některé často používané dably a trebly, pak nějakou tu šedesátku a opět se vrátit na dably, až do té doby než dostanete do ruky cit a jistotu. Při kratších tréninzích není tak důležité, kolik hodíte. Naopak více důležitá je koncentrace a získání jistoty.

Rozhazování

Rozhazování před ligou nebo turnajem je velmi důležité a zaslouží si svoji vlastní kapitolku. Před důležitými ligovými zápasy nebo turnaji byste si měli dát minimálně půl hodiny dlouhý trénink. Například profíci hrající mistrovství světa se rozhazují i několik hodin! Eric Bristow se cítil připraven na zápas až po čtyřech či pěti hodinách (a ten byl mnohem kratší než samotné rozhazování). Pětkrát vyhrál titul, takže asi věděl, proč se tak dlouho rozhazovat. Takto extrémně dlouhý trénink je ale samozřejmě velmi těžko možný na turnajích startujících ráno nebo ligových večerech po práci.

Jakmile přijdete na své vlastní obvyklé slabiny, sami si jistě vytvoříte vlastní rozhazovací rutiny, jako například zasáhout každý dabl jednou či dvakrát nebo hraní postupky atd. Samozřejmě rozhazování je chvílí, kdy je třeba zaměřit se i na střední hru, ale dably jsou stále více důležité. Důležitý je někdy i střed, pokud se o začátku zápasu rozhoduje rozhozem na bull.

Pamatujte si, že i před ligou nebo turnajem platí neustále pravidlo o samostatném tréninku! Je velmi nebezpečné se zaměřit velmi rychle na hru s přáteli, protože rozhazování je poslední možností, jak se zbavit případných problémů s technikou. To vyžaduje vaši naprostou koncentraci a rozhazovací zápasy velmi často přesunou vaši pozornost směrem k vyhrávání místo boje proti vašemu problému! Samozřejmě můžete začít hrát zápasy, ale až po získání jistoty a ustálení techniky pro daný den, v žádném případě NE dříve.

Zde je jeden postup, který jsem si vyvinul pro případy, kdy není na rozházení moc času. Začínám házením na D20 nebo případně nad D20. To je z důvodu, že výše položená čísla vyžadují lepší fázi zakončení hodu a jedná se obvykle o hlavní technický problém. Když získám dobrý pocit na D20, jdu si vyzkoušet pár šedesátek a po chvíli se opět vracím nahoru na D20. Toto opakuji, dokud si nejsem jistý jak u D20 tak i u T20 (což většinou znamená, že zakončovací fáze funguje). Závěrem si dám pár hodů, kdy první šipkou mířím na D3, druhou na bull a třetí na D20. To vylepší můj cit pro výšku a sílu hodu. A vše završím vyzkoušením pár dablů a pak jsem již připraven k utkání.